Kachněnky

26. června 2008 v 11:59 | Vlasta |  Zvířátka
Těsně vedle naší zahrady teče potok, po většinu roku je to jenom kamenné koryto s pěti centimetry vody, ale když několik dní vydatně prší, mění se v divoký tok, který s sebou bere všechno, co mu přijde do cesty. Celý rok sice máme dost vody na zalévání naší poněkud rozlehlé zahrady, ale nejednou se stalo, že nám celá úroda odplavala - je to dobrý sluha, ale špatný pán!
Příběh, na který jsem si vzpomněla, se stal asi před pětadvaceti lety, nepamatuji si už, jestli přišla bouřka s přívalovým deštěm, nebo jestli bylo deštivé celé léto, ale když voda v potoce a jeho přilehlém okolí opadla a my se šli podívat na to, jaké škody povodeň napáchala, našli jsme na břehu potoka sotva několik dní staré káče. Bylo celé umáčené a vysílené, vzali jsme ho domů usušili a nakrmili a za chvíli už se káče mělo čile k světu, běhalo za námi jako pejsek, nechalo se drbat na zádech i chovat a zanedlouho se z něho stal miláček celé rodiny. Za několik měsíců vyrostl z roztomilého kachňátka statný kačer Lojza, a protože ochočeného kačera nedokázal nikdo zabít, pořídili jsme mu družku a tím jsme se stali chovateli čínských kachen.
A roky ubíhaly a na našem stole se pravidelně objevovala kachna za kachnou. Mezitím jsem se vdala a narodila se nám dcera Adélka. Kachny se střídaly, jenom kačer Lojza byl stále původní, ale už to nebyl ten roztomilý kačer, který se tak rád nechával drbat na zádech. Stával se z něho mrzutý a často agresivní starý kačer, který vám neváhal skočit na záda, zatnout do nich svoje ostré pařáty a ještě přidat klovanec do hlavy. Když Adélka povyrostla a začala sama prozkoumávat okolí domu a zahradu, z obav o její bezpečí jsme raději Lojzův, už beztak velice dlouhý život, ukončili, a tím skončil i náš kachní chov.
Moje sestra chová čínské kachny stále a letos jsme od ní dostali kachnu s jedenácti káčaty, a když je moje mladší dcera Pája vyfotila se záměrem dát kachní rodinku na svůj blog, neodolala jsem a při pohledu na to žluté nadělení jsem se rozhodla napsat příběh starého kačera Lojzy.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dominik Dominik | Web | 5. července 2008 v 18:35 | Reagovat

Krásný článek :-)!

2 tetkapernikarka tetkapernikarka | Web | 5. července 2008 v 18:37 | Reagovat

Zajímavý příběh :) a kačenky jsou moc pěkné,je to opravdu krásné nadělení :) Hezký večer.Alena

3 Jitka Jitka | Web | 8. července 2008 v 7:11 | Reagovat

Pěkné počtení a krásná kachní rodinka. Nám to s kuřaty nevyšlo. snad příště. Máme takovou potvoru mladého kohouta. Službu slepicím provádí zatím mizernou, ale zato se na mně vrhá kdykoliv jim nesu žrádlo a přestanu ho sledovat. Právě dnes, když jsem pouštěla slepice z kurníku a nasypala žrádlo, otočila jsem se k němu zády a už jsem ho měla na sobě. Byla jsem naštěstí v dlouhém županu, takže po něm sjel na zem, ale včera vnuka klovl do nohy.Ten u nás asi dlouho nevydrží. Brzy budeme mít dobrou polívku. ;o)

4 Vlasta Vlasta | E-mail | 13. července 2008 v 18:33 | Reagovat

Jsem ráda, že se vám můj příběh líbí. Jitčina příhoda s kohoutem mi připoměla našeho kohouta, který zase neměl potřebu spát a od tří hodin rána kokrhal a kokrhal až skončil v polévce. Od té doby naše slepice žijí bez kohouta a daří se jim docela dobře.

5 jana jana | Web | 30. srpna 2008 v 15:36 | Reagovat

To je hezký článek.Když jsem já byla malá,moje sestra také přinesla domů malé kačátko,které chytla jak plave osaměle po potoce.Měly jsme ho doma jen jeden den,pak si pro něj přišla sousedka,které to kačátko uplavalo.Paní už byla stará a nestačila ho chytit,když uplavalo.Tak se dostalo mezi své sourozence.Samotnému by mu asi bylo smutno.Jen já ho nechtěla tenkrát té paní dát.

6 Nikitka Nikitka | E-mail | Web | 21. prosince 2009 v 17:39 | Reagovat

Roztomilé :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama